Název

stříbření 2011 text a foto

Popis

Stříbření v Kutné Hoře 25.6. 2011
Jak se dá vše zkazit.

Kutná Hora a její slavnosti stříbření 25. června 2011

Těšila jsme se na tento den, protože jsem na internetu četla hodně chvály a jen málo výtek.

Oblékli jsme kostýmy a vyrazili s partnerem na desátou hodinu k chrámu Sv. Barbory. Vše bylo velkolepé, herold vítal příchozí, rozdával větvičky bezinky lidem, aby mávali až bude přicházet král a provolávali sláva králi Václavu IV., šprýmoval, navozoval veselou náladu. Davy lidí, kostýmovaných i nekostýmovaných se bavilo a rádo přidalo k laškování. Rytíři na koních i bez, král, královna, pážata vše navozovalo super atmosféru. Průvod se vydal k Vlašskému dvoru, zde jsme se usadili na lavičky a sledovali program uvítání krále, taneční vystoupení, poslouchali muziku. Nejvíc jsme se těšili na vystoupení skupiny Štvanci, na královský turnaj rytířů na koních. Počasí se oproti ránu umoudřilo a pěkně pálilo sluníčko, bylo nám ukrutné horko, ale statečně jsme seděli na místech, aby nám je někdo nezasedl, protože se plnilo místo za místem. Jsem už ženská k padesátce a tak jsem věděla, že nevydržím dlouho stát, tím spíš, že jsem po operaci. Střídali jsme se proto, nosili si pití, jídlo, vaření na slunci jsme seděli a čekali na hřeb programu.

Pak to přišlo.......pořadatelé přistoupili k nám a řekli:,,Prosím, všichni se posuňte dozadu o 5 m!! Potřebujeme místo pro koně! Všichni vztyk, můžete si sebou vzít lavičky dozadu!

Nevěřila jsem vlastním uším. Lidé začali nadávat, protestovat. Jeno dítě asi 8 leté prohlásilo: Já se nehnu ani o metr.

Jenže brzo mu došlo, že když se neposune, neuvidí koníky. Jenže kam se posunout? Hlediště bylo narvané. Ti co to už znali z minulých ročníků nechtěli udělat místo pro ty, kteří naletěli a odmítali je pustit před sebe i mezi sebe. Chvíli to vypadalo, že se jedna skupinka popere. Když jsem zaslechla jednoho z ochranky jak říká: ,,Ach jo, každej rok je to stejný, pokaždé to vytyčí tak blbě a my to pak odnášíme od lidí. Já se těm lidem nedivím, že jsou naštvaní. Vždyť je to blbost. A říkáme jim to každý rok."

Protože se ráda mačkám jen na určité jednotlivce, k ostatním tak přítulná nejsem, přesunuli jsme se s obtížemi (ale podařilo se) ....na tzv. terasu. Už jak jsme se blížili ke schodům zaslechla jsem jednu mladou maminku jak křičí na své asi 6-ti leté dítko: ,, Martine nehni se ani o centimetr!!!"

Sice jsme se museli doprošovat, aby nás nechali projít, ale přeci se pár jedinců smilovalo a nechalo nás protlačit nahoru do míst, která už byla spíš za podiem, tak že jsme neviděli ani na krále, ani na parket, ale hurá! Viděli jsme na koně. Dokonce pokud se nerozfoukal vítr, a větve keře nám nebránili ve výhledu, zahlédli jsme i levou část kolbiště. To už ale naše nadšení dostalo lehký zásah a my, protože jsme nechtěli jeden druhému kazit pocity, v domnění, že ten druhý to tak neprožívá, usmívali se a snažili se na tu vzdálenost aspoň něco z toho umění zahlédnout.

Slunce pálilo, my byli od půl osmé vzhůru, poslední 2 hodiny stáli na nohou a naše tělesné schránky začaly dávat najevo, že pokud se někde neochladíme a neuvelebíme do pohodlí, vysoký tlak mého partnera a moje záda zaprotestují.

Přesunuli jsme se do penzionu, svlékli těžké kostýmy, hlavně boty, které se zcela určitě srazily, protože ráno byly docela pohodlné, zato teď se zdály být nejmíň o číslo menší, a dali si 2 hoďky pauzu.

Z programu jsme si vybrali už jen koulení, které bylo od 18.00 hod, a tak jsme vyrazili už v civilním oblečení na tuto atraktivní podívanou.

Šli jsme o půl hodiny dříve, aby si bylo kam sednout. Ne že bychom byli tak naivní a mysleli si, že budou místa na lavičkách......to ne!

Ale spokojili jsme se s místy, ze kterých jsme sledovali královský turnaj s koníky.

Uvelebili jsme se na trávu za ohraničený prostor pro kutnohorské paní, tak že nám koukala jen hlava, ale nám to stačilo. Byli jsme spokojeni a očekávali jsme začátek klání.

Když mi mladý muž, požádal: ,,Můžete se prosím přesunout jinam? Tady smí být jen kostýmovaní." V tu chvíli jsem si myslela, že to musí být nějaký vtip. Domnívala jsem se, že není možné, aby mi tutéž věc udělal někdo 2x. Vzpomněla jsem si, že jsme toho muže míjeli, když jsme stoupali po schodech na toto místo a uvědomila jsem si, že nás nechal do zapět minut šest hod. sedět, a když už má koulená začít, přišel nás vyhodit. Došlo mi, že nám to mohl říct hned a ne se bavit tím, jak budeme zase hledat místa ve chvíli, kdy lidé stojí ve třech řadách a už teď si koukají více na ramena a hlavy než na královské borce a prostor, kde se má odehrávat klání. Rozhodnuta uhájit svoji pozici, jsem odmítla. Mladý muž nám vysvětloval, že to je opravdu jen pro kostýmované a že bychom rušili dojem. My jsme oponovali, že za tou plachtou nejsme vlastně vidět, že tu není žádná cedulka, že sem nesmíme a že to měli říct hned a ne teď, když už nejsou žádná jiná místa. Nebyli jsme sami, kdo protestoval. Vedle nás sedící muž na pohodlných sedačkách s držáčkem na kávu a manželkou po levém boku, se s nimi ve finále odmítl bavit úplně a prostě seděl. Přišla posila ze strany dalšího kutnohorského pořadatele. Mladý, už méně příjemný muž, který nám tvrdil, že tam nemůžeme být, protože se tam bude za hodinu připravovat ohňostroj. Svitla ve mě trocha naděje a řekla si hurá, déle tu stejně nebudeme a přislíbila, že až začnou ohňostroj připravovat - odejdeme.

Neujalo se. Následovalo argumentování, které jsem po statečné bitvě prohrála. Pochopila jsem, že nejde o to, jak oblečení jsme, ale o to prostě nás odtud dostat. Rozžhavená do běla jsem v domnění, že to snad někoho rozhodí, prohlásila:,,O tom se dočtete na internetu!" načež mladý muž pokrčil rameny a s vítězným úšklebkem prohlásil:,, Klidně."

Jako dítě kopající nožičkama jsem v zoufalosti, nebo snad na úlevu prohlásila poslední: ,, Jděte už do pr...e! a po lítém boji jsme opustili pozice.

Muž vedle nás na židličce s tichou manželkou vytrval. My mezi tím přešli místo kde se bude odehrávat mač a přesunuli se za záda vysokých mužů v 3. řadě na stojáka. V tuto chvíli pro nás přestal být zajímavý boj o obrovskou kouli, ale zajímal nás boj o místo na terase mezi pánem v křesílku a pořadateli, ke kterým se přidali pánové v černém, což měla být asi pořádková služba.

Asi po 12ti minutách pána s manželkou i křesílky posadili na VIP místo přímo za zábranu odkud měl výhled minimálně výborný. Dohodli jsme se na nerozhodném výsledku. Boj se proměnil ve směnný obchod, a tudíž vyhráli obě strany. Jediný, kdo tady prohrál jsem byla já a partner. Bylo mi trochu líto, že jsme to tak brzo vzdali, ale v okamžiku kdy jsme viděli, že se na našem bývalém místě usadili jiní civilisté a ty nikdo nevyhodil, protože byli kutnohorští, pochopili jsme, že tady překážíme.

V tuto chvíli mi došlo, pro koho se tato slavnost dělá, kdo má jen zaplatit a nemá nárok ani na trochu té úcty, a kdo je tady skutečným králem a dvořany. Věřte ti herci to nebyli.

S hořkým pocitem jsme z Kutné Hory odjeli a ponížení jakého se nám v tomto královském městě dostalo, už nechceme okusiti.

Škoda, jak několik mocných dokáže pokazit tak krásnou slavnost, kde výkony účinkujících jsou obdivuhodné a jejich úcta k divákovi jasná.

Dana Plzeň

Kategorie a štítky

Nastavení